Co je to šikana?

Šikana je ubližování jedinci nebo skupině. Takové ubližování:

• Je cílené
• Je dlouhodobé
• Je záměrné
• Je opakované
• Snižuje důstojnost jedince
• Probíhá jednostranně (nedochází k otevřené protireakci – oběť útok nevrací)
• Probíhá s potřebou dokázat moc
• Probíhá s potřebou obecenstva

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, vymezilo šikanu takto:

„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ubližit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupně žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků."

Ačkoli definice uvádí, že šikana je obvykle opakované ubližování, jedná-li se o zvláště krutý a brutální čin, je možné za šikanu považovat i jednotlivou událost bez dosavadní repetice.

O šikaně mluvíme poze tehdy, je-li oběť z jakéhokoli důvodu bezbranná (fyzické postižení, psychická odlišnost, neobratnost, izolovanost v kolektiv, atd.) a jedná se tedy o asymetrickou agresi. Pojmem šikana nelze označovat vše zlé a nepříjemné, čím si děti navzájem ubližují.  

 

FÁZE ŠIKANY

1. stupeň - zrod ostrakismu

Šikana se může objevit kdekoliv, podmínky jejího vzniku nejsou totiž nijak neobvyklé. Nezbytná je proto ostražitost ve všech dětských komunitách.

V každé skupině se najdou jedinci, kteří jsou méně oblíbení a vlivní. Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se ostrakizovaný člen necítí dobře. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky a dělají na jeho účet drobné legrácky.

2. stupeň - fyzická agrese a přitvrzování manipulace

Existuje více důvodů pro postoupení do druhého stádia. Jedna z možností je odreagování žáků prostřednictvím nejslabšího jedince, který funguje jako ventil. Druhá možnost může nastat na školních zájezdech, kdy nejslabší slouží jako oživení programu. Třetí možnost nastane, když se ve třídě sejde více agresivních jedinců, kteří prostřednictvím násilí uspokojují své potřeby. Při bití a týrání zažívají jedinci pocit moci, který prolomí poslední zábrany.

Ovšem ani v tomto stupni nemusí šikana vypuknout. V případě, že ve třídě existuje soudržnost, kamarádské vztahy a převažují pozitivní mravní hodnoty, kdy žáci mají zásadně negativní postoje k násilí a ubližování slabším, pokusy o šikanování neuspějí.

3. stupeň – vytvoření jádra (klíčový moment)

V tomto stupni se vytvoří skupinka agresorů, tzv. úderné jádro, které nyní již spolupracuje systematicky. Skupina je nyní rozdělena na řadu podskupin bojujících o vliv. Jestliže se do této doby nezformuje silná pozitivní podskupina, která bude alespoň rovnocenným partnerem podskupině tyranů, tažení tyranů za mocí může nerušeně pokračovat.

4. stupeň - většina přijímá normy agresorů

Nyní jsou normy agresorů přijaty, většina je považuje za nepsané zákony. Kolář (1997) varuje, že v této fázi se i mírní a ukáznění žáci začnou chovat krutě, týrat spolužáka a dokonce u toho pociťovat uspokojení.

5. stupeň - totalita neboli dokonalá šikana

V poslední fázi dochází nastolení totalitní ideologie šikanování. Žáci jsou rozděleni na dvě skupiny lidí – na agresory a na oběti. Agresoři využívají vše, co lze zužitkovat, od materiálních věcí až po školní znalosti. Agresoři ztrácí veškeré zábrany, chtějí pouze provádět násilí, které považují za normální, dokonce za legraci. Tento nejvyšší stupeň je příznačný spíše pro šikany ve věznicích, vojenském prostředí a výchovných ústavech pro mládež. V mírnější podobě se však někdy vyskytuje i na školách.