Co s tím?
Svěř se!

Proč děti nepožádají o pomoc?

Statistiky z roku 2018 ukazují, že bylo hlášeno pouze 20 % případů školní šikany. Děti šikanu neoznamují dospělým z mnoha důvodů:

• Šikana může způsobit, že se cítíš bezmocně. Možná to budeš chtít zvládnout bez pomoci, aby ses znovu cítil/a, že máš vše pod kontrolou.
• Můžeš se bát, že budeš považován/a za slabocha nebo žalobníka.
• Můžeš se bát reakce agresora.
• Šikana může být ponižující zkušeností. Možná nechceš, aby dospělí věděli, co se o tobě říká, ať už je to pravda nebo nepravda. Můžeš se také bát, že tě dospělí budou soudit nebo trestat za to, že jsi slabý/á.
• Pokud jsi šikanované dítě, můžeš se již cítit sociálně izolován/a. Můžeš mít pocit, že to nikoho nezajímá, a že by to nikdo nepochopil.
• Můžeš se bát, že budeš odmítnut/a svými vrstevníky. Přátelé ti možná pomáhají chránit se před šikanou a ty se můžeš obávat ztráty této podpory, protože se vše zvěřejní a ti, co ti pomáhali, se začnou bát

Co s tím?

• Jak se bránit na počátku?

Je potřeba mít sebeúctu – nenechat si věci líbit. Reaguj na úrážku asertivně: „Seš debil“ „Díky, žes mi to řekl.“ Měj správný body language. Drž své tělo vzpřímeně, neuhýbej pohledem!

Samozřejmě pokud se šikana stupňuje, je nutné o tom mluvit, obrátit se o pomoc.

 

• Jak se zachovat, když si nevíš rady?

Nejdůležitější je vědět toto: Musíš to říct!

Svěř se! Nejlépe rodičům, nebo učitelovi, kterému věříš, někomu jinému, ke komu chováš důvěru, např. trenérovi, prarodičům, starším sourozencům... pokud nemůžeš , zavolej Linku bezpečí bezplatně - 116 111

Rodiče mají nejvíce zájem na tom ti pomoci,  učitelé mají zkušenosti a postupy, kterými se mají řídit, aby situaci bezpečně a rychle vyřešili. Ve tvé škole je školní metodik prevence, výchovný poradce. Na každé škole by měl být kontakt, kam se obrátit. Škola má povinnost každou nahlášenou šikanu řešit a ochránit tě!

Ukaž rodičům tyto webové stránky, tady mají postup, jakým se řídit.

 

• Jak se zachovat, když jsi svědkem takovéhoto chování?

Když se někomu děje násilí, je důležité nemlčet. Není to bonzování, ale hrdinství. Nebud´ pasivní, jednou třeba budeš potřebovat takovou podporu i Ty! Nejhorší je nic nedělat!

„Stačí před zlem zavřít oči a jsme na jeho straně!“

 

• Jak zastavit kyberšikanu?

Neodpovídej agresorovi, zablokuj mu přístup, nahlas tuto událost poskytovateli služby,  uchovej důkazy a svěř se blízké osobě!

 

• Jak postupovat když jsem rodič a dítě se mi se šikanou svěří?

Vzhledem k tomu, že agresorů většinou bývá víc, není příliš vhodné vyhledat agresora či jeho rodiče a zkoušet si s nimi promluvit. To může sice zafungovat v okamžiku, kdy šikanuje jeden agresor jednu oběť, a rodiče agresora na vše přistoupí, ne vždy ale tomu za prvé věří a za druhé jsou ochotni jednat. 

1. Kontaktujte školu

Navštívit osobně třídního učitele, případně ředitele školy, je první krok, který byste jako rodiče měli udělat. A to i v okamžiku, kdy se jedná o tzv. kyberšikanu, pokud se odehrává ve škole. Je vhodné také zkusit odhadnout stadium šikany (viz další text). V prvních fázích lze situaci bezpečně a razantně řešit. Když škola ví jak.

PhDr. Michal Kolář tvrdí, že byste pak měli být připraveni na tři varianty.

1. Škola umí šikanu vyřešit. To je ideální stav. Některé školy mají na svém webu podrobné pokyny, co mají rodiče dělat i jak bude následný problém šikany řešen.
2. Škola jeví zájem, ale neví, jak se k tomu postavit. Není odborně připravena.To je poměrně častá situace. Pak společně s nějakým odborníkem z venku budete hledat vhodné řešení situace.
3. Nejčastější variantou je ta nejméně šťastná. Škola šikanu neumí nebo nechce řešit. „I když jdou rodiče například do školy, tak škola reaguje spíš obranně než odborně. Šikanu popírá.  Případně rodiče jen uklidní, že to budou pozorovat,“ tvrdí psychoterapeut. To je však k ničemu. Tady by měl rodič upozornit na metodický pokyn MŠMT, kde jsou kroky pomoci jasně dané.

Školy mají od roku 2001 k dispozici aktualizované metodické pokyny ministerstva školství, které jsou pro ně oporou.

Školou pověřený a vyškolený pedagog pro prevenci a řešení šikany (většinou školní metodik prevence nebo výchovný poradce), by měli zvládnout počáteční šikanu, tj. první, druhé a někdy i třetí stadium, kdy ještě nalezneme vhodné svědky a žáky ochotné spolupracovat na změně, a kdy ještě ubližování slabším není řízeno jádrem agresorů. V případě potřeby se škola obrací na externí odborníky,“ uvádí se například v pokynu.

Když jako rodiče přijdete žádat o pomoc ohledně šikany svého dítěte, neměl by pedagog dle pokynu reagovat obranně, nedůvěřivě a vyjadřovat pochybnosti. „Nezlehčuje situaci tvrzením, že jejich dítě provokovalo, nebo že se jednalo jenom o škádlení atd. Je nutné rodiče v klidu vyslechnout, nechat vymluvit, nepoučovat, aktivně naslouchat. Je potřeba se umět doptat na důležité informace. Podezření nebo tvrzení rodičů, že je jejich dítě šikanováno, se nesmí nikdy podcenit a je potřeba účinně a bezpečně situaci prošetřit,“ upozorňuje ministerstvo.

2. Přestup do jiné školy

Pokud škola šikanu přesto řešit nehodlá, zkuste dohodnout přestup do jiné, kdy je vhodné si předem ověřit tamní poměry, radí mimo jiné také policie. Pro dítě to může být záchrana. Ovšem podle PhDr. Michala Koláře to je časté, nicméně ne příliš šťastné řešení celého problému šikany, protože agresoři si pak najdou zase jinou oběť. Je tak podle něj nutné, aby se školy a jejich pracovníci co nejvíc zapojovali do programů na podporu řešení šikany. „Chyba učitelů či ředitelů není to, že se šikana u nich ve škole děje, ale to, že s ní nic dělat nechtějí,“ upozorňuje PhDr. Michal Kolář.

3. Informujte školský úřad nebo inspekci

Nenajdete-li s vedením školy společné řešení, neměli byste situaci podle policie vzdávat. „Obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci,“ radí na webu.

4. Obraťte se na policii

Šikanování je v řadě případů také trestnou činností. „Šikana může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů (omezování osobní svobody, krádeže, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, vydírání, loupeže, rasově motivované skutky, znásilnění, pohlavní zneužívání,“ uvádí policie. Proto je v tomto případě vhodné obrátit se i přímo na nejbližší policejní služebnu. Pokud je agresorovi méně než 15 let, není trestně odpovědný, ale soud pro mládež mu může uložit podle zákona některá z následujících doporučení: dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve střediscích výchovné péče, ochrannou výchovu. Trestní odpovědnost mladistvých (15-18 let) je pak posuzována soudy pro mládež, kdy se vede trestní řízení.

 

• Jak poznat, že je vaše dítě obětí šikany, když se vám nesvěří?

Stává se často, že šikanované dítě o svých problémech doma nemluví. Pokud ano, je to určitě v dané situaci plus. Neříká-li ale potomek nic, mohou prožívaný teror ve škole či při cestách do/ze školy naznačovat určité varovné signály. Podle PhDr. Michala Koláře by si rodiče měli všímat následujících znaků:

1. za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi;
2. dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo a podobně;
3. dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem;
4. nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo);
5. dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach;
6. ztráta chuti k jídlu;
7. dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem;
8. dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu);
9. usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!";
10. dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně;
11. dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad; 
12. zmínky o možné sebevraždě;
13. odmítá svěřit se s tím, co ho trápí;
14. dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze;
15. dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí;
16. dítě je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům;
17. dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma;
18. své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.);
19. dítě se vyhýbá docházce do školy;
20. dítě se zdržuje doma více, než mělo ve zvyku.

 

Pokud některý z uvedených znaků u dítěte pozorujete, snažte se zjistit, jestli se skutečně něco děje. V klidu si s dítětem popovídejte a zkuste téma otevřít. Velmi často se podaří dítě rozmluvit. A rozhodně byste měli být dítěti v danou chvíli oporou. „Je hrozné, když už dítě promluví a rodiče to odmítají. Řeknou třeba, vyřiď si to sám. To není reálné. U šikany je většinou nepoměr a dítě nemá šanci se ubránit. Je třeba dítěti věřit a pomoc mu,“ varuje PhDr. Michal Kolář.