Kdo je pachatel?
Kdo je oběť?

Děti, které šikanují: Tyto děti se dopouštějí šikanování vůči svým vrstevníkům. Existuje mnoho rizikových faktorů, které mohou přispět k zapojení dítěte do takového chování. Tito studenti často vyžadují podporu, aby změnili své chování a řešili jakékoli další problémy, které mohou jejich chování ovlivnit.

Studie popisují děti, které šikanují, jako egocentrické, soutěživé, exhibicionistické a agresivní (Salmivalli, Kaukiainen, Kaistaniemi, & Lagerspetz, 1999). Kromě toho jim často chybí empatie a vykazují manipulativní, sebestředné chování ve vztazích (Baumeister, Smart, & Boden, 1996).

Někteří odborníci pojímají šikanózní chování jako existující na kontinuu, zatímco jiní klasifikují děti, které šikanují, na základě jejich úrovně zapojení do šikanózního procesu:

• Hlavní aktéři: Iniciátoři, kteří organizují a vedou šikanózní chování.
• Následovníci: Účastníci, kteří se přidávají k šikaně poté, co začne.
• Posilovači: Pasivní účastníci, kteří šikanu podporují smíchem, sledováním nebo jiným způsobem přispívají k šikanóznímu chování.

Typy agresorů: Čistí agresoři vs. oběti-agresoři

Literatura často rozlišuje mezi dvěma hlavními skupinami: čistými agresory a oběťmi-agresory (Wolke, Woods, Stanford, & Schulz, 2001).

Čistí agresoři

• Motivace: Jsou motivováni silnou touhou dominovat a kontrolovat ostatní. Cítí se posíleni, pokud se jejich vrstevníci zdají podporovat jejich chování.
• Empatie: Mají tendenci ignorovat spravedlnost a pocity druhých.
• Zázemí: Často zažili zneužívání nebo zanedbávání (Rigby, 2011).

Oběti-agresoři 

Oběti-agresoři, kteří šikanují jiné a zároveň jsou sami oběťmi šikany, vykazují jedinečné a často znepokojivější charakteristiky:

• Emoční obtíže: Vyšší úrovně deprese, hněvu, úzkosti a impulzivity (Haynie et al., 2001; Holt & Espelage, 2007; Swearer et al., 2001).
• Regulace emocí: Slabší schopnost emoční regulace a výraznější negativní emoce ve srovnání s čistými agresory (Haynie et al., 2001; Toblin et al., 2005).
• Problémové chování: Pravděpodobněji se zapojují do nelegálních nebo rizikových aktivit, jako jsou rvačky, lhaní rodičům, užívání návykových látek nebo nošení zbraní (Haynie et al., 2001; Stein et al., 2007).
• Vykazují nižší míru lítosti za antisociální činy (Fanti et al., 2009).
• Deficity v řešení problémů: Mají tendenci externalizovat vinu, mít potíže s řešením problémů a schvalovat agresivní reakce na konflikty (O’Brennan, Bradshaw, & Sawyer, 2009; Cassidy & Taylor, 2005).
• Postoje k odplatě: Projevují silnější schvalování odvetného chování (O’Brennan et al., 2009).

Děti, které jsou šikanovány: Tyto děti jsou terčem šikany. Některé faktory vystavují děti většímu riziku šikany, ale ne všechny děti s těmito vlastnostmi budou šikanovány. Tyto děti potřebují pomoc naučit se, jak reagovat na šikanu.

I když dítě není přímo zapojeno do šikany, může k chování přispívat. Svědectví o závadném chování může také ovlivnit dítě, takže je důležité, aby se naučilo, co by mělo dělat, když vidí šikanu. Mezi role, které děti hrají, když jsou svědky šikany, patří:

Děti, které asistují: Tyto děti nemusí šikanu zahájit nebo vést k šikaně, ale slouží jako „asistent“ dětem, které šikanují. Tyto děti mohou podporovat šikanování a občas se přidat.

Děti, které posilují: Tyto děti nejsou přímo zapojeny do chování šikany, ale dávají šikaně publikum. Často se budou smát nebo poskytovat podporu dětem, které jsou zapojeny do šikany. To může motivovat k pokračování šikany.

Outsideři: Tyto děti zůstávají odděleny od situace šikany. Neposilují šikanované chování, ani nebrání šikanované dítě. Někteří mohou sledovat, co se děje, ale neposkytnou zpětnou vazbu o situaci, aby ukázali, že jsou na něčí straně. I tak může poskytnutí publika povzbudit šikanující chování.

Tyto děti často chtějí pomoci, ale nevědí jak. Naučte se, jak být „víc než jen přihlížejícím“.

Děti, které ochraňují: Tyto děti aktivně utěšují šikanované dítě a mohou ho bránit, když k šikaně dojde.

Většina dětí hraje v průběhu šikany více než jednu roli. V některých případech mohou být přímo zapojeni do šikany jako ti, kdo šikanují ostatní nebo jsou šikanováni, a v jiných mohou být svědky šikany a hrát pomocnou nebo obrannou roli. Každá situace je jiná. Některé děti jsou šikanovány a zároveň šikanují jiné. Je důležité si uvědomit, kolik rolí děti hrají, protože ti, kteří jsou šikanováni a šikanují ostatní, mohou být více ohroženi negativními důsledky, jako jsou deprese nebo sebevražedné myšlenky. Navíc je potřebné zapojit do preventivního úsilí všechny děti, nejen ty, o kterých je známo, že jsou přímými účastníky.